Už je to téměř rok, co jsem se vrátila z tříměsíčního pobytu tam, doma však následně nebyl čas dojmy řádně vstřebat. Člověk náhle opět spadl do zajetých kolejí a povinností svého všedního života. Ač se jakoby "nic neděje" - čas letí neúprosnou rychlostí. Ale vzpomínky z této "cesty" se v poslední době opět vynořují a neodbytně se derou na mysl, trochu mě bere i nostalgie. Snad se tam někdy podívám zas.., teď se z toho pokusím alespoň trochu "vypsat", než třeba zapomenu...
Lidé
lidé jsou různí,jako všude, vzhledově i povahou. Jako Evropanka- "běloška" jsem si od prvního okamžiku ale všimla jednoho jevu - zní to zvláštně, až absurdně. Teprve tam mi to došlo - jsem jiná!! Prostě jsem to tak tenkrát vnímala. Něco jiného je učit se ve škole o lidských rasách, potkávat u nás lidi jiného etnika... A člověk to přijímá tak nějak samozřejmě, pasivně. Ale pocítit, jaké to je na vlastní kůži z pohledu té "druhé strany", to mě přece jen překvapilo. Na ulici si Vás každý prohlíží, někdo zvědavě, přátelsky, jiný pohrdavě až podezřívavě, nepřátelsky, někdo i pozdraví, chce si povídat- jste tu přece jen v menšině a je na Vás poznat, že jste cizinec, v davu se neztratíte, no, není to vždy příjemné...
Nakupování
Mám ráda nakupování a kontakt s lidmi, zvláště, když je to na místě jako je tržnice, bazar, bleší trh. Ta místa mají zvláštní atmosféru - jednoduše a výstižně řečeno - prostě to tam žije. Jakmile se na takovém místě octnu, naprosto mne pohltí. Baví mě pozorovat lidi, ten ruch okolo a stát se na chvíli i jeho součástí...
Žádné komentáře:
Okomentovat